Ratibořice

Motto:

 … Víš-li pak, který to milý obraz byl, jenž mne stále, jakoby sladké kouzlo, obetkával, po němž jsem stále toužila jako po ztraceném ráji? Víš to? Mé krásné mládí, sladká samota, ve které jsem žila, prosté vychování, jakého jsem požívala, krátce ideální dívčí život, ta čistá krásná poesie, ráj našeho života – to to bylo! Nikdo z vás nevidí milé Ratibořice tak krásnými jako já! Vy vidíte v nich prosu skutečnosti, mně zůstaly rájem! Každý kámen, každou květinu ještě vidím, jak to bylo, dokud jsem byla děvčátkem.                                                                                 Božena Němcová, dopis sestře Adéle, 21. listopadu 1856

≈

                                                              ≈